1:35 Kaplička sloupovitá

Znamení u cestyKapličky na sloupu stály na rozcestích, u mostků a na hranicích pozemků po celé střední Evropě a přežily obě války často jen proto, že nikomu nepřekážely. Na dioramatu plní zvláštní úlohu: dodají místu jméno a zároveň měřítko, protože divák jejich velikost odhadne bez přemýšlení. Popis u zboží uvádí čtyři díly z polyuretanové pryskyřice.Kámen a omítka nejsou totéžDřík bývá kamenný, hlavice omítnutá a nabílená. Rozdíl vytvořte už před barvením: kámen zvýrazněte nepravidelnými tahy hrotu nože po ploše a jemným poklepem, omítku naopak zjemněte tenkou vrstvou akrylového tmelu rozetřeného vlhkou houbičkou. Nátěr vápnem se udělá bílým odstínem naneseným rozklepaným štětcem tak, aby v prohlubních zůstal podklad prosvítat.Stárnutí, které jde po voděVšechno stáří na takové stavbě řídí déšť. Svislé stopy veďte odshora dolů a jen z míst, kde je hrana nebo římsa. Pod ní se drží tmavší usazenina, na hraně naopak dešťová voda povrch vymývá do světla. Odpadlá omítka se dělá tak, že se do ještě nezaschlé bílé vrstvy přitiskne kousek pěny a barva se odtáhne pryč; vzniklá plocha má nepravidelný okraj, jaký škrábání nikdy nedá. Zelený nádech mechu patří jen na severní stranu a k patě.Zasazení do terénuKaplička nestojí nikdy sama: patří k ní ušlapaná cestička, křivý plůtek nebo pár kamenů. Zapuštění paty do trávy je důležitější než sebelepší barvení dříku.