Ďáblův tanec

Bohové Slávu válčí a já jsem cenou, o kterou bojují.
Jsem zlomená. Kus mé duše shořel a zanechal ve mně jen prázdnotu a otupělost. Toulám se jeskyněmi Návu, jediným místem, které není úplně bezpečné. A když už nedokážu snést nudu bezcílného toulání se životem, bavím se tím, že sleduju Volandovy ubohé pokusy o pokání.
Plazí se. Prosí. Nosí mi dary. S každým zavrtěním mé hlavy se jeho zoufalství prohlubuje. Ach, jak dobře umí lhát. Jenže netuší, že už mě nikdy nic nepřiměje, abych mu znovu věřila. A pokud se ta zlomená část mé duše někdy zahojí, vyrvu ji ze sebe a zničím. Protože Voland měl pravdu. Láska je strašlivá slabost.