Esence praxe tibetského buddhismu ve světle uvědomění Jiří Krutina

Buddhismus je dnes velmi populární i mimo své tradiční historické rozšíření. To s sebou nese i negativní jev pro hledající v podobě zastření toho podstatného pro praxi pod nánosem mnoha kulturně podmíněných tradičních rituálů buddhismu. To zásadní, kam nás nejen historický Buddha a jeho následovníci vedou, je uvědomění sebe sama — naší buddhovské podstaty a „odejití“ do nirvány, což je shodný cíl všech náboženství a duchovních směrů věčné filozofie — poznání sebe sama a vysvobození. Kniha na buddhismus pohlíží okem praktika přímé stezky z pohledu vědomí a jeho moci a nalézá v učení původních buddhistických siddhů tresť přímé nauky. Ramana Maháriši jasně řekl, že původní praxí buddhismu musela být átmavičára — zkoumání sebe sama. Praxe a podání nauky naší duchovní školy v sobě zcela přirozeně obsahuje i zahrnuje esenci tibetského (tantrického) buddhismu v jeho odhalené nezastřené podobě, bez nánosů toho zbytečného. Kniha je tak možným prostředníkem pro buddhisticky zaměřené hledající k pochopení toho zásadního z přímé cesty sebepoznání v našem pravém Já, kterým je ryzí svobodné sebe si vědomé vědomí — Já jsem. Kniha obsahuje i dosud do češtiny nepřeložené původní starobylé texty mahásiddhů Tilopy a Náropy: Satadharma-upadeša-náma a Karnatantra-vadžrapáda-náma.