(...) Je to román (či dle rozsahu spíše novela) v dopisech, a to pouze směrem od otce k dceři, tudíž to není tak čtenářsky vděčné, nicméně toho, kdo má psaní Douskové rád, kniha potěší. I díky ilustracím Lucie Lomové.

(...) Stylizační schopnosti, které Dousková prokázala v Hrdém Budžesovi nebo knížce Oněgin byl Rusák, se naplno vyjevují už v její prvotině: citlivost, s jakou autorka příběh zpracovala, je ale jistě podepřena tím, že jde o příběh vlastní – čili že Goldstein své dceři skutečně psal a že ona, po letech, pocítila nutnost autoterapie. A to autoterapie, resp. autobiografické konfese literárně zcela svrchované: Goldstein píše dceři je v prvé řadě vynikající román.