Kniha Jazyk těla od Alexandra Lowena, zakladatele bioenergetické analýzy, byla v roce 1958, kdy původně vyšla, jistě stěžejním dílem pro psychoterapeuty pracující s tělem. A i dnes se z ní můžeme mnohé naučit a na chvíli se vnořit do Lowenova vášnivého zaujetí tělesnými procesy pacientů. Kniha je rozdělena na dva hlavní oddíly. První část je pojatá obecněji o hlavních principech v bioenergetice. Druhá část popisuje specificky jednotlivé typy charakterů.
V první části si autor dává velice záležet, aby čtenář pochopil, jak vlastně vznikly hlavní principy a koncepty, na kterých tehdejší bioenergetika v 50.letech stála a do značné míry stojí dodnes. Nejprve nám autor ukazuje, jak bioenergetická analýza navazuje na tehdejší psychoanalýzu. Kromě Freuda poukazuje zejména na přínos Sándora Ferencziho a jeho metodu aktivity. Od Ferencziho se dostává k jeho žáku, Wilhelmu Reichovi, který je považován za zakladatele psychoterapie pracující s tělem nazývající se vegetoterapie. Zmiňuje především jeho knihu Analýza charakteru a některé jeho koncepty, např. funkční jednotu charakteru a svalové ztuhlosti, zde Lowen podrobněji prezentuje a dále propracovává. Rozebírá koncept ega a ukazuje na somatické aspekty jeho funkce v regulaci energie osobnosti a to i na tělesné rovině, která je spjatá s emoční regulací. Zahrnuje do výkladu také dvě další složky, id a superego, tj. celý psychoanalytický model struktury osobnosti, a jejich vývojovou a funkční propojenost v dynamice regulace tělesných impulzů, jež jsou funkčně identické s emočními procesy. Navazuje uvedením principů slasti a reality. Princip slasti je spojený s pulzací v organismu a vývojově na něj nasedá princip reality, který připodobňuje k zásobníku schopnému pozdržet uspokojení potřeby, tj. vybití. Tato funkce kontroly je spjatá se svaly v těle. V těchto konceptech navazuje na Reichovu knihu Funkce orgasmu. Dále ukazuje na bioenergetické pojetí instinktů, při čemž se dotýká úvah Freuda v knize Mimo princip slasti, nicméně se od něj odklání. Instinkty mají pro něj formu energií, které putují po drahách v těle k orgánům a směřují k vybití.
Až do tohoto bodu se Lowen vyjadřuje převážně psychoanalytickým slovníkem, hodně se vymezuje vůči Freudovi. V kapitole o principech bioenergetické analýzy jako by se už zcela noří do svých vlastních postupů a přístupů a ukazuje čtenáři, jak s tělem začínal pracovat v původně analytickém settingu. Popisuje na příkladech z vlastní praxe držení těla pacientů v souvislostech jejich psychických problémů a osobnostní struktury. V posledních dvou kapitolách první části knihy se Lowen konečně dostává k pojmu charakterové struktury a jejího ontogenetického vzniku. Čtenář je již vybaven předporozuměním z předchozích kapitol, aby se mohl lépe orientovat. Tzv. charakterová analýza je přístup, se kterým začal již Reich, a Lowen se na něj odkazuje. Pojímá práci s tělem jako přímější cestu k nevědomým konfliktům než je tradiční psychoanalytická technika volných asociací a analýza snu. V kapitole o vzniku charakteru se zajímá rovněž o vliv kultury a poukazuje na odlišnosti amerického a evropského prostředí a jeho vlivu na výchovu dítěte.
Komentář k první části: Text je psán odborným stylem (např. ve srovnání s knihou Bioenergetika) a vyžaduje od čtenáře pokročilejší orientaci v některých psychoanalytických pojmech. Kapitoly na sebe didakticky navazují a vytvářejí postupně most k pochopení hlavního tématu knihy, tj. charakterových struktur. Pro čtenáře, kteří praktikují bodypsychoterapii, je tato část knihy přínosná zejména tím, že pečlivě ukazuje vznikání pojmu charakteru v bioenergetickém pojetí a veškeré provázanosti s východisky z psychoanalýzy a z Reicha.
Druhá část knihy je věnována jednotlivým charakterovým strukturám, orální, masochistické, hysterické, falicko-narcistické, pasivně-femininní, schizofrenní a schizoidní. U každé charakterové struktury se Lowen pokouší navázat na psychoanalytické pojetí, vymezuje se vůči němu a rozvíjí charakter v bioenergetickém smyslu. Zejména klade důraz na hlubší pochopení dynamiky vzniku charakteru v dětství a jeho udržování v dospělosti, dále na propojení psychické roviny základního konfliktu se svalovým napětím. Své chápání dynamiky charakteru dokumentuje na mnoha kazuistických ukázkách z vlastní praxe, ve kterých popisuje i způsob práce s daným pacientem.
Komentář k druhé části: Text je psán poměrně náročným stylem, nicméně čtivým. Myslím si, že čtenáři může být prospěšná předchozí znalost knihy Bioenergetiky psané více ve stylu nenáročného úvodu do tématu, aby si mohl patřičně vychutnat Lowenovy nuance v porozumění charakterové dynamice. Je rovněž zajímavé si uvědomovat, jak se od vydání této knihy proměňovalo pojetí charakterových typů, jejich rozdělení i samotná práce s tělem. Lowen nám ukazuje vlastně tehdejší stav bioenergetiky, která byla v té době ve své „pubescenci“, byla intenzivní, přímočará, silově vybíjející, což v dnešní době působí jako příliš úzké zaměření, ne zcela vhodné pro některé pacienty a jejich duševní problematiku. Práce s tělem v psychoterapii, nejen v bioenergetice, v mnohém dozrála do jemnějších podob, je mnohem pestřejší a našla oporu v poznatcích neuropsychologických výzkumů.
Celkově knihu vnímám jako napínavé a významné svědectví o vznikání bioenergetické analýzy, o jejím vyvazování se z psychoanalytických kořenů. Je to jako dívat se odněkud z budoucnosti do dílny mistra, který tvoří, a zároveň při tom již vědět, jak v budoucnosti jeho dílo bude rozvinuto a v mnohém překonáno. Pro praktikující bodypsychoterapeuty může být rovněž osvěžující si v knize uvědomit, jak dnešní bioenergetické koncepty postupně a pomalu vznikaly z kumulované klinické zkušenosti, a s jakou obdivuhodnou odvahou, precizností a přesností je Lowen vyvíjel nehledě a místy i navzdory přesvědčením své doby.
PhDr. Filip Abramčuk, Ph.D.
Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál
www.psychoterapie-budejovice.cz/