Objevování dítěte

Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o oblast vzdělávání, už určitě někdy slyšel o tzv. montessori pedagogice. Co přesně si máme pod tímto pojmem představit?

To nejlépe zjistíme, když si přečteme knížku přímo od autorky Marie Montessori – Objevování dítěte, kterou vydalo nakladatelství Portál.

Co můžeme ve zkratce říci o paní Montessori? Byla to první žena, která na konci 19. století vystudovala lékařství na univerzitě v Římě.  Intenzivně se zabývala výzkumem vzdělávání duševně postižených dětí, byla vášnivou bojovnicí za dětská práva a v nechvalně proslulé čtvrti San Lorenzo založila tzv. Domy dětí. Tam byly negramotné a do té doby nevzdělávané děti a metody, které zde tato žena uplatňovala, přinesly neuvěřitelné výsledky a vzbudily zájem v celém světě.

V čem je tedy tento přístup tak unikátní? Například v tom, že děti jsou vnímáni jako nositelé obrovského potenciálu, důraz je kladen na svobodný rozvoj dítěte a jeho samostatnou činnost. Učitelka zde není brána jako nějaká hrozivá postava, která si několik hodin denně namáhá hlasivky, aby mohla uplatnit svou dominantní úlohu ve třídě. Naproti tomu pouze usměrňuje spontánní činnost dětí a její postoj je tedy spíše pasivní. Verbální pokyny jsou z velké části nahrazeny pomůckami.

Knížka je opravdu velmi obsáhlá a nemohu tady vypisovat všechny oblasti, kterých se dotýká, namátkou vybírám například téma kázně ve školách, odměny a tresty, smyslová znalost geometrie, třístupňová lekce výuky abecedy, přímá příprava na psaní atd. Kapitolky jsou obohaceny i o množství fotografií jako názorných ukázek výuky.

Maria Montessori ostře kritizuje přístup škol, ve kterých je dítě jako takový malý motýlek přišpendlený na nástěnce. Nemůže pořádně roztáhnout křídla a dostává se mu pouze suchopárných vědomostí. Dětské mozečky jsou mechanicky zaplňovány fakty a učitelé je drží v lavicích zejména pomocí odměn a trestů. Že byly tyto postupy aplikovány na začátku 20. století a dnes už je vše jinak? Možná že když si vzpomenete na svá školní léta, zjistíte, že na některých školách se toho za tu dobu až tak moc nezměnilo…

Je na každém z nás, co si z montessori pedagogiky vybere. Mě například v knížce zaujal popisovaný nenátlakový přístup, důraz na posílení zdravého sebevědomí dítěte nebo třeba snaha o nevybudování závislosti dítěte na pochvalách.

Rozhodně bych doporučila knížku k přečtení všem pedagogům, rodičům i celé široké veřejnosti, protože každý z nás nějakým systémem vzdělání prošel a určitě není špatné si přečíst něco o tom, že existují i jiné systémy, než na jaké jsme zvyklí.

Kniha Marie Montessori Objevování dítěte popisuje začátky autorčiny pedagogické a výzkumné činnosti. Poprvé byla vydána v roce 1909, což je na ní znát v dobrém i ve zlém – vědecké novinky či tvrdá data byste v ní hledali marně (Montessori ve svém díle poukazuje například na studie Webera, Fechnera a Wundta). Kniha však zůstává působivým svědectvím o tom, jak jedna žena úspěšně pracovala nejprve s mentálně postiženými dětmi a později své metody aplikovala na klasickou dětskou populaci. Můžeme sledovat její cestu od otevření prvního Domu dětí až po sklízení chvály mezi odborníky. Pro některé čtenáře může být zajisté inspirativní, jak Montessori popisuje, co ji v práci s dětmi pomáhalo a „nabíjelo“; od náboženských textů až po sledování úspěchů svých svěřenců.

Kniha je vcelku přehledně strukturována do kapitol, které se zabývají konkrétními vyučovacími metodami v Domech dětí i radami pro učitele, jak by měli s těmito metodami zacházet. Často se jedná o detailní pokyny – krok za krokem –, jak by měl učitel jednat: „…nevtíravě osloví dítě, o kterém je přesvědčena, že je připraveno k nácviku…“. Zmiňuje i konkrétní pomůcky, např. pro nácvik správné chůze či zbystření jednotlivých smyslů dítěte. Nejsem si jist, do jaké míry jsou pomůcky popsané Marií Montessori využívány v dnešní době; i dnes nicméně jistě mohou rodičům sloužit – minimálně jako inspirace – a pomoci rozvíjet předškolní děti v oblastech, ve kterých mají rezervy.

Jazyk knihy je v některých případech až básnický; například když popisuje CNS a fyziologii člověka. Při čtení knihy jsem měl mnohokrát pocit, že se jedná o přímo přepsané vyprávění autorky – příjemné na čtení, avšak čas od času se stane, že informace, kterou autorka považovala za podstatnou, je zopakována několikrát, namísto toho, aby bylo využito možností, kterou nabízí knižní podání (například ztučnění textu).

Věřím, že ačkoliv uvedené poznatky nejsou již aktuálními, může kniha čtenáři nabídnout nadčasová témata k zamyšlení. Jedná se například o úvahu ohledně hranice mezi pomáháním dítěti a děláním věcí za něj (čímž mu bráníme v rozvoji) či téma odměn a trestů. Pro každého se zkušeností s dětmi a mládeží může být přínosné zamyslet se nad individuálním přijímáním odměn a funkčností trestů ve výchově a vzdělávání. Velkou výzvou je pak přizpůsobit způsob výuky dětem na míru, avšak se správným nastavením hranic a bez toho, abychom jim „podlézali“.

Autorka se v knize věnuje i učitelům a tomu, jak je těžké změnit zažité návyky a místo „nalévání“ vědomostí do hlav dětí je vzdělat pomocí jejich přirozené zvídavosti a praktických dovedností (například za využití přírody v okolí).

Knihu bych doporučil těm, kteří chtějí získat nějaké povědomí o počátcích a historii Montesorri metody a případné tipy pro konkrétní techniky práce s dětmi. Objevování dítěte není určeno čtenářům, kteří hledají moderní náhled na Montessori metodu. Ale jako náhled od významné pedagožky začátku 20. století funguje kniha více než dobře.

Kladli jste si někdy otázku, proč vaše dítě desetkrát opakuje nějakou činnost, nad kterou vy nechápavě kroutíte hlavou? Je roztržité a nedokáže se zklidnit? Jaká má být role učitele v procesu vzdělávání? A proč je často obtížné udržet ticho při výuce? Na tyto, ale i jiné otázky naleznete odpovědi v knize Marie Montessori Objevování dítěte, rozkrývající mnohá tajemství dětské osobnosti. Ale všechno pěkně popořádku...

Maria Montessori, italská lékařka, vědkyně a pedagožka, na sklonku 19. století a začátku 20. století zaměřila svoji pozornost na mentálně postižené děti. Vymýšlela metody učení a pomůcky, které měly pomoci zlepšit jejich vzdělávací výsledky. Nakonec ji napadlo, zda by tyto principy nenašly uplatnění i ve výuce zdravých dětí předškolního věku. Průběh a výsledky experimentu shrnula v již výše zmíněném spise Objevování dítěte.

Kniha je rozdělena do 26 kapitol (doplněna ještě o úvod, dodatek a doslov) ve kterých autorka systematicky předkládá zásady a postupy své práce. Začíná úvahou o aplikaci vědy ve škole a přes popis metod používaných v předškolní výchově se dostává až k výrobě pomůcek pro smyslový rozvoj, úloze učitele a technice výuky. A pozor! Podle Montessori ne učitel, ale dítě má být hlavní činitel výuky. Samo má svými silami a svým tempem získávat nové vědomosti a dovednosti, učitel/učitelka má pouze usměrňovat jeho činnost, odvrátit ho od aktivit, na kterých by jen zbytečně plýtvalo energií. Dále se dosti podrobně věnuje metodice psaní, čtení a počítání, neopomíjí ani kreslení, hudbu a náboženskou výchovu. To vše završuje kapitolou Vítězné tažení, kde jen potvrzuje úspěchy metod a přístupů uplatněných ve vzdělávání dětí předškolního věku.

Velice mě zaujaly autorčiny úvahy o tichu (ve třídě). V klasické třídě je ticho vyžadováno (pod hrozbou určitých sankcí) jako stav potřebný pro to, aby učitel mohl žáky vyučovat. Podle Montessori však ticho pro děti není přirozené. Tichu musíme děti nejprve naučit, a to vhodnými cvičeními. Jen tak získají potřebnou sebekázeň. Jistě stojí za vyzkoušení!

Musím se vám přiznat, že jsem se knihy od Marie Montessori trochu bála. V hlavě mi kolovaly otázky typu: Jak se mi text bude číst? Pochopím všechny autorčiny hlavní myšlenky? Nebude psát příliš vědecko-nudně? Opak byl pravdou. Montessori píše stylem, jako by se vám svěřovala se svým životním příběhem. Z řádků je cítit úcta, pokora a hlavně láska k dětem a k práci. A na celkové atmosféře díla je to opravdu znát.

Maria Montessori mi nabídla podívat se na chování, jednání a uvažování dětí, konkrétně mého syna, z jiného úhlu pohledu, a tak i mnohé pochopit. Proto si myslím, že Objevování dítěte by si měla přečíst každá maminka na mateřské dovolené, paní učitelky učící v mateřské škole a na 1. stupni ZŠ. A nám, co učí odrostlejší děti, neuškodí připomenout si, co předcházelo leckdy neuvěřitelným pubertálním výjevům.

A na úplný závěr pár úžasných myšlenek Marie Montessori:

Ten, kdo chce být učitelem, musí mít o člověka zájem. (s. 16)

Kdybychom porovnali svoji vlastní zapomnětlivost v průběhu našeho života se zapomnětlivostí našich dětí, museli bychom se hanbit. (s. 24)

My dospělí setrváváme ve vynášení poslušnosti dítěte jako jeho hlavní ctnosti. Podle nás by měla být pro dětství charakteristická, ale ve skutečnosti je poslušnost dítěte považována za ctnost hlavně proto, že je tak vzácná a obtížně dosažitelná. (s. 321)

Setkala jsem se s názorem, že přeci nemá cenu číst knížku, která je z doby dávno minulé. Chyba lávky. Pokud jste se se jménem Maria Montessori setkali, její vize vás jakkoli oslovila a vy chcete vědět víc, pak zapomeňte na to, že je nejlepší cestou procházet jen weby a blogy. Zastavte. Pokud chcete, aby se vám vše při zkoumání tohoto neskutečného světa začalo propojovat a vy jste přestali tápat, vezměte do ruky některou z knih přímo od Marie Montessori. Ano, píše se rok 2017 a vy budete možná trochu skřípat zuby z historických faktů, ale nakonec (možná i dříve) zjistíte, že i tyhle pasáže do knihy patří. Objevování dítěte by mělo být první knihou, kterou otevřete, než začnete zkoumat další informace. A pokud už nějakou představu máte, i tak neváhejte knihu otevřít a začíst se.

Můj syn má momentálně období Proč?. Při čtení téhle knížky jsem si prožila to samé období, ale s tím, že na celou řadu mých Proč? jsem zde našla odpověď. Naprosto přirozeně vysvětlený proces celého vzniku uceleného systému Montessori pedagogiky s navazujícími informacemi o použití jednotlivých postupů a pomůcek. Co ale vidím jako nejcennější přínos publikace? Lehkost, jako Maria Montessori dokáže čtenářům (často rodičům) pomoci uvědomit si vztah mezi nimi a jejich dětmi.

Často se setkávám také s rodiči, kteří bezmyšlenkovitě nakupují Montessori pomůcky, jen aby je měli. Jejich představa je taková, že budou fungovat samy. Kniha Objevování dítěte krok za krokem vysvětluje nejen použití, ale hlavně význam jednotlivých pomůcek. Osvětluje také fungování Montessori škol a institucí, představuje úlohu učitelů a jejich roli. Navede také rodiče k vytvoření připraveného prostředí nebo minimálně k zamyšlení se nad fungováním domácnosti. Kniha odpovídá na vaše otázky, aniž byste si je sami položili. Ať už přemýšlíte nad tím, proč se používá elipsa, jaký je přístup k výuce psaní, jak pracovat s chybou nebo proč je v Montessori školách přirozené ticho a jak ho bylo dosaženo?

Jsem obdivovatel Montessori přístupu, o který jsem se začala zajímat, když byl první syn ještě v peřinkách (doslova). Tento směr mi pomohl už nesčetněkrát v mnoha situacích ve výchově. Nedá přesný návod, jak situace řešit, ale rozhodně umí nasměrovat. A to správným směrem.