Královna chaosu

Publikací o ADHD je opravdu velké množství, ale autorka Zoë Kessler jej pojala velmi osobitě a upřímně zobrazuje své trápení s tímto problémem. Chcete-li nový a neotřelý náhled, psaný ženou, která vše zná na vlastní kůži, pak Královna Chaosu je tím pravým čtení pro vás.

Královna chaosu je příjemným a velmi upřímným vypravováním Zoë Kessler. Její autobiografická publikace nepostrádá osobitost a emoce. Vyprávění působí hodně živě a svým způsobem i dojemně, protože se autorka zpovídá a neukazuje jen to, jak se sama potýká s problémem, ale zobrazuje, jak ADHD vnímá okolí.

Titul začíná dvěma předmluvami. Jedno přímo k publikaci, a druhé české připravené přímo na míru, kterou má na starosti editorka knihy Marie Těthalová. Ta českým čtenářům předkládá svou vlastní historku, týkající se ADHD, a snadno vás připraví na zapeklité vypravování plné faktů i emocí.

Jako první vás přivítá kapitola Získání diagńozy: Předsedkyně klubu, ve které Zoë Kessler popisuje, jak se vlastně ona sama dozvěděla o tom, že trpí ADHD. Byl to pro ni šok, protože se diagnózu dozvěděla ve svých sedmačtyřiceti letech, kdy se sžívala nejen se svým problémem, ale také faktem, jak na danou problematiku nahlíží běžní lidé.

Společně s autorkou prožijete její nesnadnou životní etapu, kdy už chápe, proč má stížené žití a co stojí za tím vším. Není jednoduché se vyrovnat s faktem, že má ADHD a především s tím, jak takové věci vnímá naše společnost. To je opravdu k zamyšlení, protože většina na lidi, trpící ADHD nenahlíží zrovna nejlépe, jak poznáte.

Ústředním tématem tohoto autobiografického počinu je samozřejmě ADHD, ale také psychologii, kreativitu, emoce, mezilidské vztahy, zaměstnání. Zkrátka celý život, protože ADHD ovlivňuje naprosto vše a autorka vás o tom velmi citlivě, ale bez vytáček spraví.

Publikace je nápomocná především proto, že vám neukazuje cestu a možnost žít poklidně i s ADHD, ale také proto, že vás o ADHD informuje a dává vám možnosti, jak zjistit, zda se s tím také nepotýkáte a jak se s tím poprat. Je potřeba se otestovat? Kam zajít a získat řešení? Jak to sdělit rodině a přátelům?

U každé kapitoly, kdy se autorka zamýšlí nad svým životem, následuje shrnutí, ve kterém jsou podstatné informace pro ty, kteří mají pochybnosti, zda ADHD také nemají. A nejen pro ně. Máte-li v rodině či mezi přáteli člověka, který se s tímto problémem pere, pak mu budete po přečtení této publikace více rozumět a budete chápat, s čím se potýká a jak mu to co nejvíce usnadnit.

Zajímá vás téma a chcete upřímní a originální náhled? Královna Chaosu má svou hodnotu a sílu. Publikace pomohla autorce smířit se s ADHD, ale také pomůže nám, čtenářům. Navíc zábavným způsobem, protože Zoë Kessler je velmi sympatická vypravěčka, která dokáže vtáhnout do příběhů.

Hodnocení

Když se řekne ADHD, všeobecně si většina z nás v této pozici představí malého chlapce. Bohužel, je to mýtus. ADHD postihuje nejen chlapce, ale i dívky. Diagnostikováni mohou být lidé kdykoliv. I ve středním věku.

To byl případ i Zoë, autorky této knihy. Celý život se trápila, až do svých čtyřiceti sedmi let, kdy se dozvěděla, že má ADHD. Ve své knize oslovuje ženy, protože kvůli jiné genetické výbavě a myšlení, jsou právě ony společností kvůli ADHD hůře chápané.

Kniha je přehledně rozdělena do sedmnácti kapitol. Můžete si přečíst o tom, jak ženy s ADHD zvládají hyperaktivitu, hypersoustředění, hormony nebo třeba také impulzivitu či finanční problémy.

Každá kapitola začíná osobním příběhem Zoë. Čtenářům představí problém v dané oblasti, popíše, jak se cítila a co vnímala. V další části pak svůj příběh shrnula do všeobecnosti. Hodně se opírá o autory, kteří napsali knihy o ADHD. V poslední části Zoë přidává tipy a rady, jak se v konkrétních chvílích zachovat, co udělat, aby měla situace co nejmenší negativní dopad nejen na osobu s ADHD, ale i na jeho okolí.

Když jsem četla o tom, co všechno Zoë musela vytrpět, než jí ADHD bylo diagnostikováno, bylo mi ji líto. Některé rysy ADHD dobře znám, sice ne přímo u mě, ale v mém blízkém okolí bych takového člověka určitě našla. A ne jen jednoho.

Pro lidi s ADHD je kniha Královna chaosu naučná, pro ty, kteří diagnozu nemají, může být motivační. Jsem velký oddalovač a pořádku taky moc nedám, takže tipy, jak zvládnout prokrastinaci a debordelizaci vřele vítám.

Autorka hodně zmiňuje literaturu, která v češtině (zatím) nevyšla. V závěru však najdete tipy na knihy, které na českém knižním trhu k dispozici jsou.

Zoë své příběhy vypráví s humorem. Někdy jsou velmi smutné, ale Zoë je velká optimistka, i přesto, že byly (a jistě stále jsou) momenty, kdy Zoë nic nezvládá - ani svůj život, partnery či práci. Musela se vypořádat s tím, že ztrácela nejen zaměstnání, ale i přátele. Možná, že kdyby jí bylo ADHD diagnostikováno dříve, bylo by vše jiné a jistě by se s životními útrapami vyrovnala lépe.

Kniha je napsána velmi srozumitelnou formou. Je určena především široké veřejnosti. Přečíst si ji mohou samotní pacienti, v tomto případě ženy, (pánové prominou), psychologové, rodina žen s ADHD a nebo ti, kteří se o problematikou zajímají, ať už je důvod jakýkoliv. Titul mi umožnil nahlédnout do osobnosti člověka s ADHD a pochopit ho. S ADHD se dá žít, ale člověk (žena i muž) musí vědět, jak na to, zjistit, co mu pomáhá a také jaké má kolem sebe zázemí.

Obálky

Originální obálka se mi moc nelíbí, více se mi líbí ta naše česká. Nakreslená žena je vyvedená lehce chaoticky a k titulu knihy mi více pasuje, než ta z kanadské obálky.

Zoe si až v dospělém věku uvědomí, že má ADHD. Dříve si nepřipouštěla, že by něco takového mohlo postihnout i jí, ale byla už dříve jiná. Udělá si z legrace Jasper/Golbergův ADD dotazník pro dospělé a zjistí, že by mohla být jejich královnou. Nejprve tomu sama nemůže uvěřit, ale její přátelé, kteří ADHD mají, si celou dobu mysleli, že o tom ví. Pak už jen návštěva u lékaře, která tuto doměnku potvrdí.

Jenže jaké je to žít s ADHD? A ještě k tomu v dospělém věku a když jste žena? Na to nám odpoví tahle kniha.

Nakladatelství Portál loni vydalo tuhle knihu, které jsem zprvu nevědovala moc pozornosti. Královna chaosu mi nic neříkalo a jen jsem nad tím mávla rukou. Jenže pak jsem narazila anotaci ke knize. Věděla jsem tu ránu, že si ji musím přečíst. Mám doma dceru, které ADHD bylo diagnostikováno před rokem a půl a tak jsem chtěla vědět víc. Jako mám načtené nějaké všeobecné příručky, informace z nětu, kde se na tohle zaměřují, ale je to spíše z pohledu na chlapce a muže, než na dívky a ženy. Ono se to totiž v některých projevech hodně liší, ale to jsem pochopila až později.

Zoe nám touhle knihou otvírá dveře do světa žen s ADHD.

Na začátku knihy najdeme poděkování a pak Předmluvu, nebo spíš dvě Předmluvy. Jedna je od americké lékařky, druhá od editorky knihy. Každá nám poskytuje informace o ADHD a pomalu otvírá oči u tématu. Už tady jsem měla slzy na krajíčku, když jsem si vybavila, čím si ta moje holčička prochází. Letos jí bude jedenáct, ale už od malička byla trochu jiná. Nejprve se to moc neprojevovalo, ale až s nástupem školy se začalo ukazovat, že je něco v nepořádku. To ale odbíhám od tématu. Omlouvám se, i když vím, že těmhle výlevům se zde asi jen tak nevyhnu.

Zoe nám dává nahlédnout do svého světa. Od počátečního šoku a zpětného vybavování si různých situací, přes smíření a hledání toho nejlepšího pro ni a její svět. K tomu je u každé kapitoly shnrnutí toho, o čem jsme se dozvěděli a rady, jak z toho vytřískat to nejlepší. Najít ten nejlepší způsob, jak by mělo vše fungovat, aby nebylo tolik problémů, které mohou vzniknout díky nepozornosti, neoustředění nebo prostě jen tím, že jste zapomněli.

Ano, to jsou některé příznaky, které se u ADHD objevují. Nejvíce vám ale asi naskočí to, že je dítě - člověk hyperaktivní. Není to tak ale vždy a nebo v takové míře. Je tu celá řada dalších příznaků, které se mhou objevit a vy nad nimi i možná mávnete rukou. Tak jako to dělala celé roky Zoe. Nikdy jí nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Tak je roztržitá, no a co? Jenže to jí přineslo hromadu problémů nejen v osobním životě, ale i v normálním světě.

Kniha, která se mi na jednu stranu četla hodně těžce a já jí musela dávat po kouskách. Emocionálně a i psychicky jsem byla při jejím čtení občas pěkně vyždímaná. To je ale tím, jak už jsme na začátku zmínila, že žiju vedle ADHD.

Hodně jsem toho pochopila. Hodně věcí jsem si vybavila při čtení zpětně a doplnila si zase o kousek víc vědomosti.

Na dívky a ženy s ADHD se stále díváme jinak. Nevnímáme, že by měli možná mít jiné potřeby. Že se hlavně projevují jinak, než je tomu i chlapců a mužů. Sama to vidím každý den už několik let, kdy si ve zpětném ohlédnutí promítám situace, které nebyli standartní. Dcera už jako malá vykazaovala v některých situacích první příznaky této diagnozy. Ona není hloupá, jen je citlivější, vnímá svět jinak. Zapomíná, je roztržitá, občas pekelně nesoustředěná a když jí něco nejde, tak i pěkně vyletí. Občas brečí vzteky, že jí něco nejde, ale zase jsou chvíle, kdy je jako sluníčko. O hyperaktivitě u ní nemůže být řeč, i když jsou tu občas případy, kdy prostě musí něco dělat. Je to malý chaos, který se projevuje v běžném životě, ale ve škole jí to zrovna nepomáhá. S tím jsou pak problémy, které se s námi táhnou od začátku.

Nejprve jsme tomu nikdo nepřikládal význam. Ani ve škole, ani doma a prostě jsme si říali, že si jen musí víc zvyknout na nový režim po školce. Jenže se to nezměnilo ani ve druhé třídě, ale já si stále nechtěla připustit, že by mělo být něco jinak. Nakonec nás okolnosti donutili a my byli na vyšetření. Šok pro mě, ale ona byla v klidu. Má svůj svět, který je jen její. Bylo na mě, abych jí začala pomáhat.

Jenže je to občas tak těžké. Ve škole i přes tohle vše na dítě neberou takový zřetel a my tak stále bojuje se zapomenutými úkoly, věčnými poznámkami, s tím, že občas nechce prostě spolupracovat. Boj, kdy občas brečíme obě, že zase bude špatná známka. Dokonce jí i vyhrožovali několikrát, že propadne, protože jí některé věci nejdou tak dobře jak by měli. Tabulky ve školství prostě neokecáte a když nezapadáte, tak jste hloupí a podle toho s vámi jednají. Bohužel.

Člověk pak začne zkoušet různé metody, jak to celé zvládnout. Tresty ani slova zloby nepomohou. To jsem pochopila hodně brzo. Musíte se obrnit trpělivostí. Nastavit vlídnou tvář a mávnout rukou, když to nejde, nebo to jde pomalu. Cíle se dostavují, ale tím způsobem, že uděláte jeden krok v před, dva zpět, aby se ve výsledku ty kroky vpřed rozutíkali a ono to najdnou šlo samo a dobře.

Občas je to ale hodně těžké. To si pak připadáte jak vymačkaný citron. Bolavý, bez šťávy a enegrie a to hodně bolí. Zvlášť, když narážíte na realitu a na lidi, kteří nechápou nebo nechtějí pochopit.

Proto tuhle knihu doporučím všem, kteří chtějí pochopit. Mají tu snahu vidět i pod pokličku těch čtyř písmen ADHD. Možná sami znáte někoho, kdo to má, ale neuvědomili jste si to. Možná to zažíváte na vlastní kůži. Možná sami potřebujete pomoct.

Královna chaosu s podtitulem ADHD podle Zoë je název nové knihy, která vyšla v nakladatelství Portál. Její autorkou je Zoë Kessler, která se o ADHD dozvěděla až v pokročilém věku a nyní předává své zkušenosti dále.

Doktorka Patricia Q. Quinnová v prvních řádcích své předmluvy píše, že ADHD není ani prokletí, ani požehnání. Ale zjistit, že máte ADHD může podle ní být užitečné především díky vysvětlení minulého chování, což může přinést úlevu a zbavit především ženy sebeobviňování. Kniha od Zoë Kessler je tak tady, aby pomohla dívkám a ženám potýkajícím se s diagnózou ADHD, ale také jejich rodinám, přátelům i psychologům.

Autorka si diagnózu ADHD vyslechla ve svých 47 letech. Nejprve si doma na internetu udělala Jasper/Goldbergův ADD dotazník a pak ji vše potvrdil doktor. Postoupila tehdy terapie, ale především se rozhodla využít ADHD pro svůj prospěch.

„Podle dotazníku počet bodů vyšší než 70 znamenal ADD/ADHD v dospělosti.

Moje skóre? 102.

Sdělila jsem Kenovi výsledek.

„Gratuluju,“ řekl se smíchem. „Uděláme z tebe předsedkyni klubu.“ (str. 20)

Kniha obsahuje 17 kapitol, které se věnují aspektům spojených s ADHD jako je hyperaktivita, závislost, nepozornost, hypersoustředění, impulzivita, dezorganizovanost, vysoká citlivost, kreativita a podobně. V úvodu je vždy nějaká osobní zkušenost autorky – na tomto místě je potřeba ocenit její upřímnost a otevřenost. Následuje shrnutí obsahující odbornější informace o daném problému a pak velmi užitečná část nazvaná Zkuste tohle. Zde jsou praktické a vyzkoušené tipy pro ty, kteří se s ADHD potýkají. Například u kapitoly věnované hyperaktivitě doporučuje Zoë dát šanci lékům, sportovat, nebo se spřátelit s dalšími lidmi s ADHD.

Toto členění a zmíněné rady mě v knize velmi mile překvapily. Na titulu mě při výběru zaujalo, že se jedná o beletrii a anotace mě namlsala také oním zjištěním ADHD v dospělosti. Tudíž jsem se těšila na zajímavé čtení, ale příliš jsem od titulu neočekávala. Pozitivně hodnotím jak členění knihy, tak také čtivost a především její užitečnost. Já sice nemám osobní zkušenost s lidmi trpícími ADHD, ale zde poskytnuté návody jsou opravdu skvělé a určitě pomohou spoustě lidí.