O Maorském umění jsem jaktěživ neslyšel a, když mi bylo poprvé nabídnuto, vlastně jsem ani neměl na vybranou. Zprvu mne znechutilo. Čas mi však k němu vydláždil cestičku. Věčně zelená příroda byla překrásná a přímo mi nutila své poznání, abych v jejích zákoutích promrhal zbytek svého života tak, jako ona ztrácela ten svůj.
Chráníce sebe sama před jejími překrásnými chapadly, začal jsem nejdříve nákresy starých řezeb. Poté jsem zabředával hlouběji.
Přímo tam vedle mě hledíc na mou práci seděl starý Maor hovořící o skutcích jeho předka, na jehož řezbu jsem shlížel.
A že to byly skutky!