Toulky českou minulostí 15 - Zlatý věk české literatury
Neváhejte nakoupit!
ZBOŽÍ SKLADEM
RYCHLÝ NÁKUP
DÁREK ZDARMA
SKVĚLÁ ZÁKAZNICKÁ PODPORA
341
Kč
DMOC 429 Kč
Nový, už 15. díl Toulek českou minulostí se plně věnuje historii české literatury v jejím „zlatém věku“, v 19. a na počátku 20. století. Mapuje její vývoj od vzniku první silné tvůrčí generace, která se už mohla opřít o Máchovu romantickou skladbu Máj. Toulky zlidšťují nedotknutelné modly, které...
číst celé
Nakupte společně
- Mohlo by Vás také zaujmout
- Další knihy autora
- Další zboží nakladatele
- Naposledy prohlédnuté
- Sběratelské záložky
Sběratelské záložky
Podobní autoři
České osobnosti na návštěvě v Megaknihách!
Pravidelně k nám do Megaknih chodí známe české osobnosti a povídáme se s nimi o knihách.
Pozvání k nám do Knižního zákulisí přijali zajímavé české osobnosti, například Jirka Mádl, Roman Vaněk, Veronika Žilková, Bořek Slezáček, Josef Maršálek, Martina Preissová a mnoho dalších!
Štítky knihy
Návrh štítků k produktu
Navrhněte maximálně 5 klíčových slov (štítků) k tomuto produktu.
Za každý přidaný štítek musíte poté 5x ohodnotit štítky ostatních.
Nezapomeňte navrhnuté štítky uložit stisknutím tlačítka „Uložit přidané štítky“.
K této knize jste navrhli štítky:
Proč nakupovat u nás?
-
Největší skladové zásoby sortiment všeho druhu
-
Levná doprava doslova za pár kaček
-
Spokojení zákazníci známka kvality
-
Vyzvednutí kdekoliv místo vybíráte vy
-
Skvělá zákaznická podpora neváhejte zavolat
Hodnocení od zákazníků
7 310 pozitivních recenzí
za posledních 90 dní
za posledních 90 dní
4.4 celková spokojenost
s obchodem
s obchodem
"Vše v pořádku"
"Sympatický obchod, spokojenost "
"V megaknihách rád nakupuji ,spolehlivý obchod."
"rychlost doručení"
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Jitka Beránková
Ověřený příspěvek
Naprostá spokojenost. Doporučuji.
Alice Klubkova
Ověřený příspěvek
Obchod Mega knihy vřele doporučuji.
Jana Rádlová
Ověřený příspěvek
Vždy najdu,co potřebují.Za mě úplně skvělý obchod
Alena
Ověřený příspěvek
Jsem velmi spokojená s vozíkem i obchodem
Pavlina
V Megaknihy vždy spokojenost, jste spolehliví, féroví. Děkuji
věra
Ověřený příspěvek
Nakupuji zde celkem často a vždy naprostá spokojenost. Mohu všem tento obchod vřele doporučit.
Lenka Sindelarova
Jsem moc spokojena s obchodem i se zbozim
Lenka
Ověřený příspěvek
Velká spokojenist ráda u vás nakupuji
slávek
Ověřený příspěvek
Jeden ze dvou nejlepších českých internetových obchodů s knihami. Vždy naprostá spokojenost.
Kristýna
Spokojená
Naposledy prohlédnuté
Velkoobchodní spolupráce
Pokud máte zajímavý sortiment, neváhejte nás oslovit. Nabízíme zajímavé odběry, rychlé platby, respektuplnou spolupráci.
velkoobchody@megaknihy.cz
Pokračování úspěšných děl většinou připomíná slabý odvar z vícekrát použitého čajového sáčku nebo nastavovanou kaši. Nakladatel, prozaik, překladatel a autor sci-fi Zdeněk Volný, který přišel s patnáctým dílem již zakončených Toulek českou minulostí I – XIV, tuto tradici naplnil měrou vrchovatou. V mnoha ohledech je kniha doslova katastrofou.
Zavádějící je již podtitul XV. dílu, „Zlatý věk české literatury“, protože kniha pojednává o době 19. a poč. 20. století, která přinesla významnou literární žeň, nicméně označení zlatý věk české literatury je odedávna označením doby veleslavínské, jejímž nejvýznamnějším dílem byla Bible kralická. Pokouší-li se autor o takovéto „inovace“, měl by se pokusit náležitě je odůvodnit, jinak v tom není vidět nic jiného než lapsus nebo snahu vpašovat zaklínací slůvko zlatá na titulní stranu knihy. Koneckonců, co dnes není zlaté – zlaté sušenky, zlatý krém, Zlatopramen, omáčka i knihkupectví Zlatý klas…
Ve dvou úvodních kapitolách o falešných Rukopisech autor zbytečně rozviřuje bouři ve sklenici vody, když relativizuje podstatné závěry a vyzvedává pofiderní „důkazy“ o pravosti Rukopisů. Podobně se věčně handrkují církevní podvodníci, iracionálně hájící starověký původ turínského plátna. Korunu tomuto panoptiku dává zmínka o jakémsi Zdenko Frankenbergerovi Danešovi [str. 50], snažícímu se o mechanické spojování protichůdných názorů. Pohlednice nicneříkající Mariánské sochy [19] doprovázející text prozrazuje omezenost autorova archivu i neschopnost dohledat relevantní materiály. Obě kapitoly jsou v knize zbytečné, o tématu již bylo v Toulkách (VI. díl) pojednáno dostatečně. Zarážející je paradox, že úvodní dvě kapitoly „zlatého věku české literatury“ jsou věnovány falzům! – Že by kouzlo nechtěného?
Autor působí jako diletant v literární historii, plete jména, data i pojmy, používá paušální, nekonkrétní nebo neověřená tvrzení. V kapitole o Boženě Němcové například opakuje tradovaný nesmysl o trnovém věnci, který měla Němcová „veřejně … položit na hrob“ K. H. Borovského [59]. Ve skutečnosti věnec nebyl trnový (jednalo se o „bobkovou višeň“), nebyl položen na hrob ani na hlavu, ale na víko rakve (a pak si jej lidé rozebrali na památku), a nepoložila jej tam Němcová, ale Halánek. Podobně nad čelo nebožtíka položil Halánek (nikoli Němcová) „půlvěnec ... z vavřínu“, který nechala Němcová zhotovit, jak popsala v korespondenci. Dalším nesmyslem vtloukaným češtináři do hlav středoškoláků je blábol o tom, že za činy Boženy Němcové byl potrestán její manžel. Volný uvádí, že úřady Němcovi „nehorázným způsobem … snížily plat“ [59]. Pokud již autor tento údaj čtenáři předkládá, měl by uvést z kolika a na kolik zlatých byl tento plat „upraven“ a nebylo-li to spojeno s přeřazením na jiný post (nebo v jiném případě nesplněním požadavku na vykonání jazykové zkoušky). Za to, co neprovedl, ovšem „vídeňská vláda“ Němce netrestala. Dodejme, že Němec sloužil „vládě“ Rakouska jako státní úředník, člen finanční stráže. Tento „detail“ Volný čtenáři zatajil, podobně jako fakt, že Němec byl na lépe placené místo do Uher přeložen na vlastní žádost.
Volný se dopouští pofiderních dedukcí, místo práce s prameny kompiluje a komolí ze zkomolených kompilací. Je záhadou, odkud čerpal údaje – snad ze své, zdá se, chatrné paměti? Tak z Josefa Svatopluka Machara „vyrobil“ JANA Sv. Machara, Julius Zeyer by měl zemřít 17letý [137], zmatek vnesl také do potomků F. Palackého: paní Červinková Riegrová se zničehožnic mění na Červinkovou-Palackou. Francouzský král (v exilu) měl přijet „r. 1831 na pozvání císaře Ferdinanda“ [62]; onoho roku 1831 ovšem vládl císař František; slabomyslný Ferdinand nastoupil na trůn až roku 1835. Řadu důležitých údajů Volný popletl, zato ve zbytečných detailech se doslova vyžívá: zcela nepodstatná informace o tom, že Gustav Pfleger Moravský „zemřel o 1. hodině odpol.“, je uvedena na reprodukovaném útržku dobových novin a ještě dvakrát v textu [71, 76].
Autor tvrdí, že Máchova snoubenka „Lori se ve skutečnosti podruhé provdala až roku 1849“ [54]. „Poprvé“ se však, jak známo, neprovdala, protože Karel Hynek Mácha měl místo naplánované svatby pohřeb… Na jiném místě vyznívá trapně snaha opepřit knihu originálním autorským příspěvkem, když Volný nazývá platonický trojúhelník literátů (Šalda a manželé Svobodovi) na procházce v lázních „švédskou trojkou“ [186]. Podobné originality měl nejspíš vydavatel na mysli, když na přebalu knihy uvedl že „Toulky zlidšťují modly“.
Čtenář se nestačí divit, co jsme měli fešných předků: „Ze zástupu mužů se vynořil … fešný mladík V. B. Nebeský“, „pohledný min. Rutt“ [198], G. Preissová byla „sličná“ [192] a „pohledná“ [191, 194], také F. A. Šubrt byl „fešný“, zatímco Anička Tilschová byla „roztomilá“ [196] a i později jí to na snímcích „slušelo“ [197]. Informační hodnota těchto postřehů je pro maturanty vskutku vysoká. „Pohledná“ byla ovšem také celá období renesance nebo baroka [196]. Ale také F. X. Šalda byl „velmi pohledný student“ [178] a „fešák“ byl i hrabě Clam-Martinic [61]. „Pohlednost“ je nepochybně nenahraditelná vlastnost: „Není divu, že se do ní („pohledné“ G. Preissové) zamiloval … sám ředitel Národního divadla F. A. Šubert, kterého se doprošoval i sám velký Vrchlický. [192].“ Zda se Šubert nakonec zamiloval i do Vrchlického nebo byl-li Vrchlický méně „pohledný“ a měl smůlu, se ovšem z knihy nedovíme...
Kuriózní jsou i další autorovy hrátky s přívlastky (když bída, tak „beznadějná“ [59]; „vyvstává paličská otázka“) a dějové zkratky hodné dramatika: (Milenec) „prchá do Vídně. Když se to Němcová dozví, omdlí“ nebo „Mrštík odmrštil … Braunerovou“ [131].
Text knihy je často chaotický, věty šroubované („fráze setrvávající u symptomů“ [61]), styl nekoncízní. Úvodní části kapitol připomínají senzacechtivé a notně přihlouplé novinky na webu. Jsou nekonkrétní, jejich cílem je nejspíš přimět čtenáře, aby četl dále, jinak se nedoví, co tímto paskvilem autor vůbec myslel. „Oslí můstky“, jimiž se Volný snaží propojit nesourodé odstavce, jsou, bez pardonu, spíš oslovské. Autor nedokázal smysluplně využít atypický formát knihy, například podobenky spisovatelů jsou zbytečně zvětšeny na celé stránky, což jen podtrhuje jejich nevalnou kvalitu [78, 91, 134, 145, 155, 162, 168, 171, 174, 180, 192, 194, 197].
Jako samostatný titul by kniha byla neprodejná. Z určité setrvačnosti ji zakoupí část příznivců původních Toulek, aniž ji kdy budou číst. Pro maturanty, jimž autor svou knihu doporučuje, je absolutně nepoužitelná… Zájemcům o čtivé životopisy našich spisovatelů 19. století lze ke čtení doporučit svěže napsanou knížku publicisty Jana Bauera, který již názvem „Klasikové v nedbalkách“ ukazuje, že si nehraje na velkého historika nebo učitele maturantů, nicméně používá ověřené informace… Volný naproti tomu nečerpá ze seriózních ani původních pramenů, ale své kapitoly lepí ze všelijakých nahodile sebraných střípků. Z těch ovšem dobré „zrcadlo“ naší literatury 19. a počátku 20. stolení slepit nelze, zejména, slouží-li jako tmel chatrná paměť, nedostatečná odbornost a zásoba tradovaných nesmyslů omílaných gymnaziálními češtináři. Čtenáři zajímajícímu se o českou literaturu lze doporučit Dějiny české literatury, ať již od Hany Jechové-Voisine nebo (o novější literatuře) Pavla Janouška.
Pakliže v poslední kapitole autor věří v další pokračování svých Toulek, nezbývá čtenářům než doufat, že je neviditelná ruka trhu před slibovaným pokračováním uchrání!
opravit.