Publikace přináší nový a originální pohled na dívčí vzdělávání v 19. století, který se odlišuje od dosavadní historiografie. Autorka pojímá téma z genderového hlediska a používá metodu diskursivní analýzy, díky čemuž se objevují opomíjené aspekty dívčího
vzdělávání a jsou vyvráceny doposud platné závěry o „nevzdělanosti“ českých dívek. Zásadní změnou je zejména spojení pedagogického a historického přístupu, které je použito k objasnění základních podmínek vzdělanosti dívek, tj. cíle vzdělávání v kontextu
institucionalizace obecného rakouského školství 19. století, obsahové (ne)diferenciace a potažmo praktického uplatnění v běžném životě. V praxi tak dochází k propojování institucionalizace dívčího vzdělávání s kontextem proměn ženské role, tedy k narušení dominantního
diskursu ženy jako manželky, matky a hospodyně. Hlavní zájem se soustředí na postavení ženy střední třídy v 19. století a tomu odpovídající vzdělávací potenciál, a to z hlediska elementárního i vyššího vzdělávání, jeho proměn a specifik. Nedílnou částí knihy je
podrobná teoretická, ale i historiografická část, která čtenáře zevrubně seznámí se širokým, zejména anglosaským konceptem feministického a také genderového výzkumu i s metodologií k danému tématu, stejně jako s historiografickým souhrnem dosavadní české tvorby v této
oblasti.
