Jak naznačuje JEDENÁCTKA v názvu knížky, jde o leteckou základnu, která zabezpečovala od května 1991 žatecký 11. stíhací letecký pluk INVAZNÍ.
Spolu sloužily a spolu s 11. slp INVAZNÍM, byla také 11. letecká základna k 31.12.1993 zrušena. Ortel byl vyhlášen v polovině září 1993.
To však byl až závěr působení jednotek letištního a radiotechnického zabezpečení. Jejich předchůdci byly 23. letištní prapor a 5. prapor RTZ ( od r. 1953 5. rota LZP, od r. 1958 prapor PZN a od r. 1963 prapor RTZ) a jim je knížka věnována.
23. letištní prapor byl pokračovatelem tradic Letecké základny 10 Havlíčkův Brod (* 1945) a od 21.8.1951 působil v Žatci.
5. prapor RTZ (VÚ 2705) patřil mezi tři nejstarší útvary radiotechnického zabezpečení v našem letectvu. Byl zřízen již k 1.1.1953 jako 3. 5. rota leteckých zabezpečovacích prostředků a od r. 1963 působil pod názvem 5. prapor radiotechnického zabezpečení.

Autor se po knihách „Říkali mu KOREA“ a „11. stíhací INVAZNÍ“ opět “vrátil“ na žatecké letiště, aby do třetice v knížce „11. letecká základna a její předchůdci“ přinesl svědectví o lidech a technice z tamních útvarů letištního a radiotechnického zabezpečení. Stručně je popsána chronologie výstavby obou zabezpečovacích útvarů, významné organizační změny jsou doplněny v řadě případů celým sestavem funkcionářů a nechybí tabulky mírových počtů osob i techniky. Významná data výstavby dokladují kopie archivních dokumentů, čímž chtěl autor vyvrátit mnohé léta tradované nepřesnosti z historie útvarů. Vedle dokumentačního obsahu je zařazeno množství autentických příběhů a vzpomínek pamětníků z nejrůznějších postů – od vojáků, kteří u útvarů na letišti „KOREA“ sloužili základní vojenskou službu, přes velitele a náčelníky u rot až po velitele praporů, ale i příspěvky velitelů leteckého pluku, který zabezpečovali. Vzpomínky jsou doplněny množstvím dobových fotografií. V závěru je souhrnný přehled funkcionářů útvarů až po velitele rot a foto galerie všech velitelů útvarů.