Komentář k Janovu evangeliu I-II

ÓRIGENÉS (asi 185 – asi 253) byl raně křesťanským theologem a interpretem Písma působícím nejprve v Alexandrii, poté v palestinské Kaisareii. Exegetická práce byla stěžejní součástí jeho díla a komentář k Janovu evangeliu jedním z nejrozsáhlejších exegetických projektů, jemuž věnoval podstatnou část svého tvůrčího života. První knihy tohoto komentáře vznikly v Alexandrii před Órigenovým odchodem do Kaisareie (asi roku 232).
První dvě knihy Komentáře k Janovu evangeliu obsahují Órigenovu předmluvu k celému spisu věnovanou zejména pojmu „evangelium“ a dále výklad veršů J 1,1–7a. Tato relativně krátká pasáž z prologu Janova evangelia přivádí alexandrijského exegetu k výkladu o Kristových jménech (tzv. epinoiích) obecně, a zvláště k pojednání o Kristových nejvyšších epinoiích „Počátek“, „Moudrost“, „Slovo“, „Život“ a „Světlo lidí“, úzce spojených s vykládaným biblickým textem. Uvedené epinoie jsou v Órigenově pojetí těmi pojmy, jež dávají nahlédnout, jak je Kristus, Boží Syn, o sobě jako Boží hypostaze vedle Boha Otce a jak je jakožto nejzazší cíl lidského výstupu k Bohu, pravý Život. V závěru druhé knihy Órigenés otevře téma Jana Křtitele, od Boha poslaného svědka o Světle a Ježíšova předchůdce.