Sudetské přízraky - Pátrání v šedých zónách paměti

Jsem potomkem sudetských Němců.
Jsem potomkem národa kolaborantů.
Jsem potomkem těch, kteří v roce 1938 podpořili své připojení k Říši.
Jsem potomkem národa, jehož dějiny jsou dodnes sevřené mezi vinou, hanbou a utrpením.
Pocházím z národa potlačovaného hněvu. Z národa, kde se zloba dědí stejně jako mlčení.
Jsem také vnučkou vojáka Wehrmachtu, který zmizel kdesi na východní frontě. Vnučkou muže, který nosil na klopě hákový kříž. A vnučkou uprchlice, o které se v rodině šuškalo, že byla zneužita rudoarmějcem a že v žilách její dcery koluje ruská krev…
Vyrůstala jsem s vědomím nejasné a neuzavřené minulosti. S pocitem, že tato minulost je zatížená něčím, o čem se nemluví.
Rozhodla jsem se pátrat v šedých zónách paměti své rodiny a zrekonstruovat její historii pronásledovanou „sudetskými přízraky“.
Výsledkem mého pátrání je tato kniha.

Alexandra Saemmer, badatelka v oblasti sociálních věd žijící ve Francii, se vydává po stopách vlastní rodiny, jejíž minulost zůstávala po desetiletí zahalená studem, mlčením a zapomněním a poznamenaná nevyřčenými rozpory. Pochází z rodiny, která žila v Auspitzu na Moravě (dnešních Hustopečích), odkud byla po druhé světové válce vysídlena.
Autorka se pokouší rekonstruovat osud svých prarodičů v době před odsunem i během války. Pátrá po tom, zda její dědeček skutečně sdílel nacistickou ideologii, zkoumá okolnosti jeho skonu na východní frontě, snaží se objasnit tajemství původu své matky a rozkrýt záhadu zmizení svého strýce. Vydává se přitom do „šedých zón“ dějin – tam, kde se osobní paměť střetává s archivními fakty, kde se rodinné legendy rozcházejí s historickou realitou a kde se hranice zla a dobra nezřídka stírají….
Vedle archivního výzkumu a rodinných rozhovorů autorka využívá i nečekaný zdroj: faceboo-kové skupiny a internetová fóra potomků sudetských Němců, kde se kolektivní paměť znovu utváří – často v napětí, emocích a protichůdných výkladech.
Vzniká tak podmanivý „knižní puzzle“ – intimní i analytický zároveň. Příběh jedné rodiny se proměňuje v hlubokou reflexi evropské minulosti, kolektivní viny i dědictví, které si v sobě neseme, aniž bychom si ho vybrali.
Sudetské přízraky jsou knihou o „šedých zónách“ paměti: o prostoru mezi vinou a bolestí, mezi fakty a jejich výkladem, mezi tím, co lze doložit, a tím, co zůstává nevysloveno.