Tao te ťing - Lao-c’

1.

Tao, které lze postihnout slovy,
není věčné a neměnné tao;
jméno, které lze pojmenovat,
není věčné a neměnné jméno.

Bezejmenné je prapočátkem nebe a země.
Pojmenované je matkou všeho stvoření.

Proto ten, kdo zůstává bez žádosti,
proniká k jádru této tajemnosti;
kdo je naplněn žádostmi,
postihuje jen vnější tvářnost věcí.

To obojí --- ač má rozličná jména ---
vyvěrá ze stejného prapůvodu.
Stejnost --- toť hlubina záhadnosti.
Záhada všech záhad,
brána veškeré tajemnosti.
Komentář ke Kap. 1.
USKUTEČŇOVÁNÍ TAO
Bylo by nemoudré předbíhat autora a pokoušet se hned na počátku objasňovat, co rozumí pojmem tao. Činí tak sám v průběhu textu. Jak ukazují řádky této kapitoly, neexistuje ani žádné adekvátní pojmenování pro tao, neboť i "tao" je jen přibližný název a východisko z nouze, jak doznává i sám autor, když v kapitole 25. praví: "Jeho jméno neznám. Označuji je jako tao. Donucen dát mu jméno, nazývám je "svrchované"." O tao je možno podat nanejvýš jen celkovou představu, lze o něm mluvit pouze obrazně, v příměrech a přirovnáních, neboť se vymyká jakémukoli konkrétnějšímu popisu, jsouc "tvarem bez tvaru", maximálním "prázdnem", nezformovaností, non-existencí. Řečeno podle Hegela, víme pouze, že "je nějaké", nikoli však "jaké". Proto tento pojem vylučuje jakékoli specifické označení, neboť již tím by byl ve své podstatě a funkci omezován. Na rozdíl od evropského způsobu myšlení, v němž to, co je reálné, je i poznatelné --- tao, ač totálně reálné co do bytí, zůstává nepoznatelné. Jestliže pro nás to, co je reálné, je i specificky určitelné a tím i vymezené, tao je absolutně neomezené, i v reálné existenci. Proto je "bytím v nebytí".