Žítkovské bohyně : skutečné příběhy posledních dvou bohyní

Rozhovory s žítkovskými bohyněmi, které s nimi vedla etnoložka v rámci diplomové práce. Jde o přímý výzkum v terénu, který zkoumal stav a životnost lidové magie. Kniha etnoložky Dagmar Dobšovičové, kterou laskavý čtenář drží v rukou, přibližuje fenomén lidové magie na Moravských Kopanicích, respektive instituci takzvaných žítkovských „bohyň“, proslulých kdysi svým „uměním“ nejen v širokém okolí Bílých Karpat. Autorka je jediným školeným etnografem, který lidovou magii na Kopanicích zkoumal přímo v terénu, navíc formou zúčastněného pozorování. Všichni ti, kteří o „bohyních“ psali před ní, byť žili a popisovali stav lidové magie v této oblasti v dobách, kdy se dalo hovořit o jeho vrcholu či zlaté době, měli informace většinou z doslechu, zprostředkované, byť netvrdíme, že nepřesné. Autorka naopak zachytila svět lidové magie na Kopanicích v poslední možné chvíli, těsně před tím, než se smrtí posledních dvou autentických „bohyň“, které získaly své schopnosti od svých matek či babiček, a potažmo tak od generací jejich předchůdkyň, celá kapitola, o níž vlastně ani nevíme, jak byla dlouhá, uzavřela. S posledními dvěma zástupkyněmi tohoto v podstatě řemesla se sblížila ve chvíli, kdy jejich „starý svět“ dožíval, a to nejen ve své duchovní sféře a sepětí s tradicí, ale i v oblasti praktického života a hospodaření. Spolu s jejich zaříkáváním a věštbami definitivně zanikl i život starých Kopanic… Knihu Dagmar Dobšovičové je proto nutno vysoce ocenit. A to tím spíše, že její autorka je vlastně první a zároveň i poslední, kdo dokázal hlouběji, doslova v hodině dvanácté, proniknout do duchovního světa žítkovských „bohyň“ ovlivněného staletou tradicí a vlastně i do ducha celého regionu Moravských Kopanic. Její kniha tak je, a i do budoucna zůstane, zcela ojedinělým svědectvím zaniklého světa magie, ale i hospodaření a vůbec tradičního života na Moravských Kopanicích.