Aristokratka na smrtelné pohovce

Medium:CD - Formát: CD, MP3, Audiokniha
Žánr: Mluvené slovo
Série: Aristokratka
Délka: 2 hodiny 52 minut

Autor: Evžen Boček
Interpret: Veronika Khek Kubařová, Zuzana Slavíková, Naďa Konvalinková, Otakar Brousek ml., Veronika Lazorčáková, Tereza Rumlová
Režie: Markéta Jahodová

Poslední okamžiky (ne)štěstí života Marie III.

Naše aristokratka už není tou roztomilou mladou dámou, kterou trápí problémy s láskou, nýbrž téměř půl století zkušenou ženou se sarkastickým pohledem na svět. Ten nejspíš zdědila po kastelánu Josefovi, stejně jako nesnášenlivost vůči muflonům a oblibu rodinné hrobky. Na kuchařku paní Tichou se zase jala s úctou vzpomínat nasáváním ořechovky. Jednoho příšerně horkého dne však na onom jediném tichém a příjemně chladném místě na celém zámku Marii čeká namísto vytouženého klidu vetřelkyně, jež o sobě prohlašuje, že je Smrt. Ale rovněž něco jako mistrová! Na svou kunčoftku tak ve výsledku skoro nemá čas. Jak se brzy ukazuje, hraběnka Kostková nemůže, ač předčasně, v klidu a v podzemí snad ani umřít. Ba naopak! Před otravně zvonícím smartphonem a slaboduchými projevy mladé generace se očividně nelze schovat ani v poslední zbývající hodince!

Černá komedie v parádním dramatizovaném podání. Nechť nás humor provází!

„Dobrých humorných knih je málo a Evžen Boček je sázka na jistotu. Jeho "Aristokratky" mě vždy pobaví.“ – z posluchačských ohlasů na Audiolibrix.com

Smrt: Buď bez obav. Mně už prošlo rukama tolik infekcí, že bych mohla učit na medicíně. Mor, cholera, úplavice, španělská chřipka, v poslední době covid…

Marie: Neříkejte.. A kdo jste? Vývojářka biologických zbraní nebo jejich trenažér?... Ale ať jste, kdo jste. Tady nemáte co dělat. Opusťte moji hrobku.

Smrt: Opusťte moji hrobku? To mně nikdo neřekl, ani nepamatuju. Naposledy asi Drákula…S tebou musela být celkem sranda.

Marie: Madam, že jste nějaká posunutá, to už jsem si stačila všimnout, ale podle všeho máte zásadní mezery i v gramatice. Proč o mně mluvíte v minulým čase? Co je to za poruchu? Pokud vím, tak o žijících lidech mluví v minulým čase jenom soudruh Kim Čong Un. A vy na severokorejského diktátora moc nevypadáte… Každopádně vás ubezpečuju, že se mnou je sranda pořád. A já nepochybuju, že ještě dlouho bude.

Smrt vzdechne: Tak jo…Nebudeme to natahovat. Já budu mít dneska strašný fofr…. Já jsem smrt.

Marie: Aha, smrt….Tak to gratuluju… To jsme tady letos ještě neměli….A že už těch magorů bylo… Já nechápu, kde se pořád berete. … Není den, abych nepotkala nějakýho exota. Vás je čím dál víc. Vy tady snad někde musíte mít hnízdo, jinak si to nedovedu vysvětlit – ukázka z knihy

Mojí matce nebylo v okamžiku smrti ani padesát a vypadala mladší. Troufnu si říct, že na rozdíl od Josefa umřít nijak zvlášť nechtěla, jakkoliv se opakovaně vyjadřovala, že „má všeho už plné zuby.“ Relaxovat chodila do hrobky, kde jsme ji s otcem našli po našem návratu z Itálie. Umřela hodinu před naším příjezdem. Nejdřív jsme si mysleli, že si z nás dělá srandu, ale byla mrtvá. Podle personálu naší kavárny si po poledni odskočila z hrobky pro dva chlebíčky a zase se tam vrátila, aby už nevyšla. – ukázka z knihy