Balada pro Emily

Úžasný zážitek. To je to co si z přečtení této knihy odnáším. Téma poválečného odsunu Němců v kombinaci s nadpřirozenem je pro mě naprosto originální. Zatím jsem nečetl žádnou jinou knihu, která by se tomuhle období tímto způsobem věnovala. A na to, že je kniha označována jako psychologický thriller, můžu s klidným svědomím říct, že to byl jeden z nejlepších hororů, jaký jsem přečetl. Opravdu doporučuji

Kamila se vydává do malé vesničky, kde se nachází dům, kde před mnoha lety žila se svou matkou. Nyní by jej měla uklidit, aby ho mohly prodat. Netuší však, že tu na ni číhá zlo, které Kamilu volá a je připraveno ji už nepustit. Tak tohle byla jízda! Kniha je označena jako psychologický thriller, ale rozhodně bych se nebála označení hororu. Číst ji večer, kdy kostelní zvon odbije přesně ve chvíli, kdy zvoní i v příběhu a na okno vám někdo zaťuká, ale nikdo tam není… popravdě říkám, že se mi po dočtení neusínalo snadno a to bylo skvělé, protože příběh ve mně probouzel emoce a já s ním žila. Je tu skvěle vylíčena atmosféra, takže opravdu není problém se do něj ponořit a prožívat s Kamilou v domě krušné chvilky. Hltala jsem každé slovo, příběh mě absolutně vtáhnul, při čtení jsem ani nedýchala a konec jsem se bála dočíst. Dlouho jsem vůbec netušila, kam se bude děj dále ubírat, takže jsem byla neustále napnutá a pohlcená. Když se navíc dočtete, že je příběh inspirován skutečnou událostí, tak z představy, že bych se v tomto domě někdy ocitla, mě opravdu mrazí. V takovéto knize bych nečekala ilustrace, proto mě mile překvapily a zároveň příběhu dodaly tu správnou atmosféru. Pojďte se bát, ale zároveň i nahlédnout do naší historie.

Měl to být psychologický thriller dle skutečných událostí, za mě to tedy byl horor! Místo: Sedmidvory, obec: Vernířovice... Nedoporučuji číst před spaním, ale doporučuji přečíst. Kniha je úžasně napsaná. Nepustí vás stejně jako "obyvatelé" bývalé hospody v Sedmidvorech. Obdivuji kuráž Kamily a Erika, já bych tam nezůstala ani minutu. Je mi líto Veroniky, která nejvíce utrpěla z křivdy, která se v domě stala v minulosti. Více neprozradim. Přečtěte si to.

Strach je silná emoce, dokáže zhmotňovat i největší noční můry. A příšerám, o nichž si myslíme, že jsou blízko, je lepší nevěnovat pozornost. Pak totiž odejdou...Musí odejít, protože je nekrmíme svým strachem. Strach vás zbrzdí a ochromí a rozhodně nikam neposune.. Buch...Buch...Buch... Trojí zabouchání nevěstí nic dobrého...Tato kniha je jako břečťan, který vám vrůstá pomalu pod kůži a pomalu se rozrůstá v těle. S každou kapitolou víc a víc, dokud vás úplně nepohltí. Po dočtení příběhu z vás ten břečťan opadne... Jen ne zcela, něco ve vás zůstane. To co se zdá být fiktivním příběhem inspirovaným skutečnými událostmi, nemusí být vždy fiktivní protože člověk je vždy člověk a člověkem zůstává. A my jako lidé jsme toho co se v příběhu odehrává schopni. A právě to dělá příběh příběhem. Náhodně jsem tuto knihu objevil a díky za to, veliké díky za to. Jarmila Stráníková je velkým překvapením a pevně doufám, že bude takhle pokračovat. Skvěle napsaný příběh doplněný parádními ilustracemi a ten konec...Na ten si počkejte Buch... Buch... Buch...

Jestli mi nějaká kniha utkví v paměti navždy, tak je to právě tato. Dlouho jsem se u knihy tolik nebála. Ta atmosféra je tak neuvěřitelně dobře popsána a navíc celý příběh provází naprosto dokonalé ilustrace, z kterých běhá mráz po zádech. Tři časové linie, příběhy, které mrazí a děsí. Co se v tom domě stalo? A co ten dům vedle? Kdo je ta tajemná postava zjevující se v okně? Kdo na Kamilu neustále ťuká a čí zpěv to slyší? Může člověk zapomenout na minulost, tak jako Kamila? Nedokážu jako rodič pochopit jednu věc. Proč Kamily matka poslala svou dceru do domu po tom, co v něm sama zažila. Kniha byla neskutečně silným zážitkem a teď vím, že mě kromě klaunů, panenek děsí i medvídci